Moje cesta
Zrcadlo, šikana a síla, kterou ve mně nikdo nedokázal zlomit.

„Smiř se s tím, jak vypadáš, a radši se nesnaž.“
A víš co? Já to štěstí v genetické loterii opravdu nevyhrála.
Jako malá a dospívající holka jsem si prošla peklem obezity. Jídlo pro mě bylo jediný bezpečný úkryt. Přejídala jsem se a stala se snadným terčem šikany – té hnusné, kruté, co se ti na roky vryje pod kůži. Dlouho, strašně dlouho mě ty hlasy strašily v hlavě pokaždé, když jsem se podívala do zrcadla a cítila jen bezmoc.
Kolem dospívání se ve mně něco zlomilo. Pamatuju si ten moment, jako by to bylo včera. Podívala jsem se sama sobě do očí a řekla si: Dost. Můj život nebude definovat to, co o mně říkají ostatní.
Hluboko uvnitř mě hořel plamen. Vždycky jsem věděla, že mám v sobě potenciál vypadat skvěle, být silná a hlavně – mít se konečně ráda.
Jenže samotná vůle nestačí
Vrhla jsem se do pohybu. Byla jsem v zápřahu skoro denně. Jenže vůle byla obrovská a znalosti nulové. Nikdo mě nenaučil, jak správně krmit své tělo. Ve škole nás učili nesmysly, doma se to neřešilo.
Tak jsem prostě přestala jíst skoro úplně. A tělo mi za to poslalo účet: totální vyčerpání, oslabená imunita a nakonec infekční mononukleóza, která mě položila. To, že jsem přitom rychle zhubla, nebyl úspěch. Byla to jenom cena, kterou jsem si v tu chvíli ještě neuměla spočítat.
Tehdy mi moje tělo dalo první tvrdou facku. Pochopila jsem, že ničením sebe samé si sebevědomí nevybuduju. Pokud chci být silná, musím začít hlavou a vědomostmi.
Tělo jako projekt, ne jako nepřítel
Začala jsem brát své tělo jako projekt, ne jako nepřítele. Ležela jsem v knížkách, sjížděla videa, poslouchala trenéry s lety praxe za sebou. A začala jsem zvedat železo.
Moje váha lítala nahoru a dolů, dělala jsem chyby, hledala balanc. V jednu chvíli jsem zvedala tak brutální váhy, že jsem chtěla závodit v trojboji. Ale tělo mě znovu zastavilo – obrovskými výkyvy energie a hypoglykémií mi dalo jasně najevo: Tohle nejsi ty. Takhle zdravá a šťastná nebudeš.
Tak jsem se zastavila, nadechla a kompletně přepsala pravidla hry. Překopala jsem tréninky tak, abych z nich měla husí kůži, abych viděla nekompromisní progres – a abych se na ně každé ráno těšila. Tam jsem konečně našla svobodu i rovnováhu.
O tom zadku
Většina lidí mě dneska na sítích zná hlavně přes můj velkej zadek. Jo, strhává na sebe veškerou pozornost. A vůbec se nedivím.
Ale nenech se zmást. Za tím zadkem je pořádná dřina, pot a odříkání. Nespadlo mi to do klína.
A jestli si myslíš, že vybudovat zadek je můj jedinej cíl, tak jsi na omylu. Mým skutečným cílem je vypadat žensky, mít křivky, které se líbí mně, a hlavně se cítit atraktivně sama pro sebe. A přesně to chci naučit i tebe.
Žena nemusí být namakaná jako kulturistka, vyrýsovaná na kost a zvedat metráky, aby se ve fitku cítila sebevědomě. To nejdůležitější je, aby tvoje tělo bylo zdravé, funkční – a abys ho ty sama milovala.
Budu k tobě upřímná
Nejsem dokonalá a nikdy nebudu.
Nemám břišáky. Nemám mezeru mezi stehny. Mám celulitidu. A je mi to jedno. Protože i s celulitidou a bez dokonalého filtru mám brutální fyzičku, pravidelnou menstruaci, překypuju energií, jsem zdravá, aktivní a hlavně – konečně šťastná.
Lidi si na tobě vždycky najdou něco, co se jim nelíbí. Vždycky budou mít kecy. A dokud tyhle cizí hlasy nezačneš ignorovat a nepostavíš na první místo sebe, nikam se neposuneš.
Fitness se odehrává v hlavě
Fitness není o tom, jak moc se dokážeš potrestat na páse za to, co jsi včera snědla. Je to o tom, jaký vztah si vybuduješ mezi svou hlavou a svým tělem.
Já se naučila svoje tělo poslouchat. Naučila jsem se nebýt na sebe nesmyslně přísná – a zároveň mít disciplínu, která mě drží nahoře.
Už odmítám koukat na to, jak se další skvělá holka trápí drastickými dietami kvůli nereálnému ideálu z internetu. Chci ti ukázat, jaké to je, když najdeš svou vlastní, nezlomnou sílu. Chci, abys začala milovat ten pocit, kdy jsi silná, zdravá a sebevědomá ve svém vlastním těle.
Zahoď výmluvy na genetiku a vykašli se na to, co diktuje okolí. Pokud jsi připravená přestat jen přežívat a chceš zjistit, jaká síla v tobě dřímá – jsem tady.
Pojďme do toho společně.





